Když jsem založila tento blog, brala jsem to jako únik, nebo spíše vyplnění prázdného místa a času, který bych jinak trávila přílišným přemýšlením a možná utápěním se v sebelítosti.
S manželem jsme si dlouho přáli miminko, ale nedařilo se. Měla jsem zdravotní problémy již několik let a když se zdálo, že mrcha endometrioza je na ústupu, zase se vrátila. Když jsme se tedy rozhodli, že jsme již připravení na to, stát se rodiči, najednou to nešlo.
Každý měsíc jsem si říkala, že tentokrát to vyšlo (viděla jsem symptomy) a každý měsíc jsem čekala na ty dvě čárky na těhotenském testu, které tam pořád nebyly!
Když už se zdálo, že přirozená cesta k vytouženému miminku nevede, obrátili jsme se na specialisty. Podstoupili jsme vyšetření a další špatné zprávy na sebe nenechaly dlouho čekat. S každou kontrolou jsem se dozvěděla o další a další překážce, ale i přesto mi bylo lépe, protože problém se řešil a stále tu byla případná řešení, byť fyzicky, psychicky a finančně náročná.
Blížil se čas Vánoční a pár dní před svátk jsem měla podstoupit rychlý, malý zákrok. Součástí zákroku byla hormonální stimulace. Jenže jak naschvál se mi zpozdila menstruace a zákrok jsme, jelikož bylo 18.12, nestihli. Byla jsem naštvaná a smutná, že jsem hormony brala zbytečně a že zase něco nevyšlo! Ach jo a to mám 21.12. narozeniny :(
Zákrok se tedy měl přesunout na leden.
No nic, tak si ty Vánoce alespoň užijeme, ne? Letošní Vánoce jsme s manželem chtěli zůstat doma. První Vánoce sami v našem novém bytě. Domluvili jsme se, že nepojedeme ani na Slovensko k manželovým rodičům ani k našim na Karlovarsko a prostě budeme sami a v klidu.
Během svátků jsme jezdili kamarádce krmit kočky, zatím co byla pryč, koukali jsme na filmy a cpali se dobrotami.
Hned 2. ledna manžel odletěl pracovně na Kanáry, tak jsem se domluvila s našima, že na víkend přijedu. Jsem celkem velký jedlík a bylo mi divné, že mi nějak jíst nechutná a že jsem nějaká moc unavená, ale nějak jsem tomu nevěnovala pozornost. Když jsem se pak vracela do Prahy a šla jsem z metra domu, tak jsem ale měla co dělat, abych došla. Byla jsem hrozně udýchaná a musela jsem se několikrát zastavit abych popadla dech. A to už mi bylo divné, to už jsem si říkala, že tu něco nehraje!
Co následovalo už asi tušíte :) ANO, JSEM TĚHOTNÁ!
Začínáme 8. měsíc a už se nemůžeme dočkat začátku září až uvidíme našeho Theodora! Náš Vánoční zázrak!
Komentáře
Okomentovat