Hurááááá!!! žlučník je pryč a je to přesně měsíc, co si můžu zase užívat jídla a pití!!!
Nevím, jak moc jsem si v předchozích článcích stěžovala na žlučník, ale faktem je, že mě dost potrápil.
Potíže začaly začátkem května, ve 22. týdnu těhotenství. Pamatuju si, že jsem si dala relativně zdravou večeři (chleba, lučina a paprika), ale žlučník si to asi nemyslel. V noci mě vzbudila bolest uprostřed hrudníku, která se táhla do pravýho podžebří. Tehdy jsem ještě nevěděla o co jde. Byla to první kolika a celkem rychle přešla a tak jsme se v práci smáli, že to byly zaražený prdíky :)
O dva týdny později přišel opravdový žlučníkový záchvat, nebyla jsem schopná ani dojít od metra domu a v nemocnici se potom potvrdilo, že se jedná o žlučník.
Na sonu se ukázalo, že žlučník je plný malých kamínků, který mají tendenci cestovat a dělat neplechu. Byla mi doporučena operace ihned po skončení šestinedělí.
Těhotenství situaci pořádně komplikovalo, protože jsem kvůli miminku nemohla dostat nic pořádnýho na bolest a tak nezbývalo nic jinýho, než vydržet a držet žlučníkovou dietu, což pro mě jako nenažránka a labužníka, bylo peklo.
Nemocnice se stala mým druhým domovem. Měla jsem zabalenou tašku jako do porodnice a čas od času jsem se projela sanitkou a že ty moderní sanitky jsou fakt hooodně vymakaný :)
Musím říct, že pobyty v nemocnici jsem si docela užívala a hledala jsem na tom to pozitivní. Bylo o mě postaráno, odpočinula jsem si, byla jsem v klidu, že miminko je hlídaný a alespoň jsem nemusela vařit :)
Po porodu jsem na nic nečekala a jela si rovnou domluvit termín operace do Nemocnice Pod Petřínem, kde jsem si rovnou domluvila nadstandardní pokoj, aby tam ten 8 týdenní prcek mohl být se mnou.
24.10. den "D" a den, kdy jsem dala sbohem dřívějšímu parťákovi se kterým jsem pořádala dýchánky plné prasáren (rozuměj nezdravých jídel). Naše přátelství narušila žárlivost na Thea a tak se naše cesty rozdělily. Každý holt chtěl něco jinýho a už jsme si dál nerozuměli :) Je fakt, že jsem nečekala, že se zachová jako svině a bude mi tak komplikovat život.
Operace, po který mi zbyly 4 jizvičky, dopadla dobře a nemůžu jinak, než Nemocnici Pod Petřínem dál vřele doporučovat! Jsou tu opravdoví specialisti na žlučník a celkově na gastro potíže. Milý a ochotný personál pobyt v nemocnici jedině zpříjemnil.
Co se týče rekonvalescence, vtipný je, jak se názory doktorů liší.
Vedoucí doktorů chirugickýho oddělení mi naordinoval 8 týdnů žlučníkový diety a samozřejmě jsem neměla nic těžkýho zvedat, což s malým ale celkem těžkým Theoušem moc nejde.
 |
| na této fotce už mám zase kilo nahoře : |
Primář mi ale řekl, ať jím na co mám chuť (samozřejmě s rozumem) a ať po troškách zkouším všechno. Já samozřejmě pana primáře vzorně poslouchám a hned druhý den po propuštění jsem poctivě vyzkoušela duetky s tvarohem :)
Pokud tento příspěvek čte někdo s podobným problémem, ale má strach z operace, doporučuju překonat strach a zbavit se žlučníku co nejdřív. Věřte, že operace je oproti těm kolikám a dlouhodobé dietě naprostá pohoda.
A pokud tu je někdo koho netrápí žlučník, ale váha, doporučuju zkusit žlučníkovou dietu. Během těhotenství jsem přibrala jen 5kilo a po porodu zhubla 13kilo. Teď jdu s kilama pomalu nahoru, takže už teď vím, že se jednou ke žlučníkový dietě dobrovolně vrátím.
Komentáře
Okomentovat