Je 5:50 a vstáváme, protože v 9:00 máme být v Jan Holouš Hair Design.
Myslela jsem si, že se mi to vypadávání vlasů po porodu vyhne. Ach jak naivní jsem byla a teď jsem skoro "plešatá". Už to mám skoro "na přehazovačku", takže nedá se nic dělat, musím to zkrátit.
Hlídat měl taťka, ale samozřejmě mu do toho přišla práce a jiný hlídání jsem nesehnala.
No nic, Theo bude muset se mnou.
Připravím sebe, oblíknu Theouše a jde se na tramvaj.
Je to podruhý, kdy jedem sami MHD a tak jsem z toho trochu nervózní.
Dokloužu se k přechodu, ještě že tlačím kočár, protože za normálních okolností bych byla tak 4x na zemi, a přede mnou dvouproudová silnice. Čekám na prvním přechodu a ani jeden řidič nezastaví. Chvilku nic nejede a já se konečně dostanu na ostrůvek, kde čekám na dalším přechodu. Zase čekám a překvapivě nikdo nezastaví! "To si ze mě dělaj prdel! "Aby se neposrali, počkat v teplíčku svýho auta o minutu dýl" - nadávám.
Přes přechod jsme se dostali za nějakou dobu, až když chvíli nic nejelo!
Začátek cesty a já už jsem lehce vytočená! Alespoň, že nás hodnej pan tramvaják pustil do tramvaje o pár minut dřív, abychom nemrzli venku.
Tramvají se svezu pár stanic a přestupujeme na Kobylisích. Nestihnu s kočárkem ještě ani vystoupit a už se dovnitř tlačí lidi. Kromě mě to naštvalo ještě jednu paní, která říká nahlas, aby mě s tím kočárkem alespoň nechali vystoupit.
Za tři minutky už jedeme do centra a já se modlím ať je ta cesta už za náma! Přibližně uprostřed přistoupí tatínek s kočárkem, já udělám místo aby jsme se vedle sebe hezky vešli a nepřekáželi ostatním v už tak přeplněný tramvaji. Když vystupuju, kyvneme si na pozdrav a tatínek trochu uhnul s kočárkem , abych líp vyjela.
Konečně pryč z MHD!
Máme čas a tak si to v klidu jdeme od Jindřišský věže do kadeřnictví. Je mi nabídnuto kafe a čekám na Markétku. Je už tak čtvrt na deset a Markéta nikde.
Je to divný mně i Honzovi, kterej říká, že Markétě radši zavolá. Zastavím ho a říkám, že se radši ještě podívám do mobilu. Koukám na zprávy a najednou si to uvědomím. NÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ!!!!!!!!!!!!!!
Proběhla mi hlavou ta cesta sem a nevím, jestli brečet nebo se smát... asi to bylo něco mezi :)
Dneska je 24.1. a my jsme domluvený na 25.1.
Né, prosím , že to není pravda, že to nebudu muset zítra absolvovat znova!!!!!
Majitel kadeřnictví Jan Holouš ze mě má samozřejmě srandu, že jsem dojela na kafíčko.
No nic, když už jsme tady, tak zajdeme na Revoluční ukázat se s Theoušem v práci. Tam se každý rozplýval nad tím naším úžasňákem a mě to trochu rozptýlilo...teda až do tý doby, než se mě holky zeptaly jak bylo u kadeřnice :)
Theouše jsem tam v klidu nakrmila a vydali jsme se zase na cestu hrůzy. Naštěstí v tu dobu před obědem ještě tramvaje nebyly tak plný, takže to docela šlo. Vystoupíme z tramvaje a nemůžeme se dostat pryč z chodníku, proč? Protože si chodník zabrala paní, která snad 3x nebo 4x nereagovala na "s dovolením!". Zase až další paní pomohla tím, že "ignorující" poklepala na rameno, že za ní nemůže projet kočárek.
Uklidni se.... klid .... už jsi skoro doma!
Už jsem se neodvažovala čekat na další tramvaj a šli jsme domu pěšky.
Konečně doma!!!
Cestou jsem zjistila, že Zdeněk je ve středu doma, takže to nebudu muset absolvovat znova s kočárkem! Naštěstí!
S Theoušem jsme si udělali jídlo, najedli jsme se a byli jsme tak vyřízený, že jsme to v jednu zalomili a spali až do čtyr.
Zajímavý je, že zrovna ženský jsou vůči maminám nebo těhulím bezohlednější. Člověk by řekl, že budou empatičtější, protože spousta z nich si už zažila jak náročný a stresující je cestovat s dítětem. Ale ono naopak častěji vám ženská za volantem nedá přednost na přechodu. Ženská vás nenechá vystoupit a už se hrne do MHD nebo se neobtěžuje uvolnit vám cestu. Nad tím mi opravdu zůstává rozum stát!
Každopádně dneska už je čtvrtek, to znamená, že včera jsem byla u kadeřnice. Markétka mě ostříhala a já mám snad nejkratší vlasy, co jsem kdy měla! Vypadají hustější a kouty už nejdou vidět.
Cestou z kadeřnictví jsem viděla 50% slevy v intimissimi, tak jsem vešla a udělala si radost podprdou a kalhotkama. Pak jsem skočila do Palladia do M&S, to co jsem sháněla neměli a tak jsem si koupila snídani - on to už vlastně byl skoro oběd.
Úterní den blbec jsem si teda vynahradila a udělala si hezký dopoledne sama pro sebe a to bylo moooc fajn!
Že nejsem jediná, komu se stalo něco podobnýho a popletl datum? Napište mi, jak vypadal váš den blbec?
Že nejsem jediná, komu se stalo něco podobnýho a popletl datum? Napište mi, jak vypadal váš den blbec?
Komentáře
Okomentovat