"DOVOLENÁ" S BATOLETEM (PORTUGALSKO)

Z úvodní fotky to vypadá jako rodinná idylka, ale nenechte se mýlit. Já vím, že dovolená s malým dítětem už nebude dovolená, tak jako dřív...jako když jsme byli se Zdeňkem sami, ale vědět, že to bude tak náročný, přibalím si Baileys :) 

Teď bych potřebovala další dovolenou a bez kluků! 

V noci to budou dva týdny, co jsme se vrátili a já se dostávám k tomu, abych vám napsala něco o tom jak jsme s Theoušem zvládli první let a jaká byla naše první větší dovolená u oceánu.

Letěli jsme v pondělí 18.6. v 16h odpoledne. Doba letu 3h a 15 douhých minut do Lisabonu. Pro příště maximálně dvouhodinovej let! A to jsme zvažovali Bali, haha! 

Normálně Theouš kolem oběda spí, ale tentokrát nemohl vůbec zabrat. Nehrotili jsme to, říkali jsme si, že alespoň v letadle usne a bude klid. Ach já bláhová!!! 

V letadle letělo celkem dost rodin s malými dětmi. Dvě maminky s prťatami seděly přímo za námi. Kdybychom byli tak dobře připravení jako ony, dovolená mohla začít o trochu poklidněji.

Měly připravené různé hračky, knížky a aktivity. My jsme Theoušovi vzali knížku a nevím co ještě, ale nebylo to nic nového. Byly to věci se kterýma si hraje pořád, takže v letadle, kde seděl vedle obou rodičů a nebyl přikurtovanej v autosedačce, ho ty okoukané hračky/knížky pochopitelně nezajímaly. Přílišná volnost a taky to, že si nedokázal najít pohodlnou polohu, mu nedala spát. A to co předváděl bylo něco na moje nervy, ovlivněné PMS a strachem z létání! Možná jsem ho tím znervózňovala já sama.

V letadle nebylo slyšet jiné dítě než Theouše. Věčné vztekání se a scény, když nebylo po jeho. Choval se tak, že když jsem, jako bezdětná, viděla takto se vztekající dítě, říkala jsem si, jaký to je nevychovaný spratek! Když si na to vzpomenu, tak si sypu popel na hlavu, protože teď už vím... Cítila jsem pohledy bezdětných páru a pomyslila si "Však vás to taky čeká" :))

Když jsme přiletěli do Lisabonu, naše kroky vedly přímo do autopůjčovny Budget, kde jsme měli rezervované auto. Když jsme auto pár týdnů dopředu vybírali, rezervovali jsme si ho samozřejmě i s autosedačkou, díky které vzrostla cena snad o polovinu (za tu cenu by mohli pomalu koupit sedačku novou) a byli jsme dost otrávení, když nám ji naúčtovali znovu! Z. byl navíc rozladěnej z toho, že rezervoval auto ve stejné třídě jako je Ford Focus a oni nám dali Renault Capture, kde se do kufru auta stěží vešel náš zavazadlový kufr, natož další batožina, nemluvě o kočárku! No nic, sedli jsme do auta, Theouš do pár minut usnul, a čekala nás cca 3hodinová cesta na jih. Musím říct, že po celém dni jsme měli fakt dost.

Konečně jsme dorazili na místo Apartamentos Salema Praia Club,. Apartmán v klasickém portugalském stylu - žádný luxus, ale bylo to příjemné a prostorné. Klidně by tam s námi mohla bydlet další rodina, jak to bylo veliké a mě se tam moc líbilo! Výhled na bazén a oceán bylo pro mě stejně nejvíc! Theouš se probudil v novém prostředí a  samozřejmě chtěl prozkoumávat. Nejvíc ho zajímal příborník s nádobím, to Z. vyřešil tak, že odmontoval madla. Otevíral všechny skříňky, přivlastnil si ovladače od televize a klimatizace a vůbec ho netrápilo, že je 1 hodina ráno, ani to, že nejspíš probudil půlku aparmánového komplexu!

Aby z popisu naší dovolené nebyla knížka, trochu to zkrátím. Na jihu je krásně! Zajímavá příroda - Zdeněk byl nejvíc unešený ze stromů a mě se líbil divoký oceán, útesy a ty malé keříky nad zemí. Sice jsme nikdy v Mexiku nebyli, ale v ulicích těch malých jižních portugalských městeček a vesnic, jsme si tak připadali. Neříká se náhodou té krajině (Algavre) "malé Mexiko"? Hmm, neříká, právě jsem to zkoušela hledat na googlu :)

No a jak se měl Theouš? Krom bazénku a pláže, kde byl zlatý a roztomilý a milovali ho i všichni okolo, to byl častý řev, vztekání se a bouchání hlavou do čehokoliv, co mu přišlo do cesty. Nejčastěji to ale schytala tvrdá dlažba. Jako fakt jsem ho tam měla plné zuby, ale jak jsem už zmínila na začátku, moje nálada byla umocněna PMS, takže je dost možné, že to až tak strašné, s tím naším divochem, nebylo.
Každopádně, když toho na mě bylo moc, šli jsme se uklidnit na naší místní nádhernou pláž. Zdeněk s Theoušem chodili sem a tam  a já si vždycky našla nějaké místečko, kde jsem seděla sama, dívala se a poslouchala vlny, dokud jsem se neuklidnila. Poté jsem se zapojila do rodinných, plážových radovánek. Jo a v moři jsme se nekoupali, protože v tu dobu tam bylo chladněji než u nás v ČR a voda byla na můj vkus studená.

V sobotu ráno, po snídani jsme dobalili věci a jeli směr Lisabon. Já i Zdeněk jsme měli pocit, že už jedeme domů a ne, že nás čekají ještě dva a půl dne v Lisabonu. Vůbec jsme se netěšili, byli jsme z Theouše už dost vyšťavení. Kolem 15té hodiny jsme se ubytovali v Guarda-Jóias House , který byl, oproti tomu na jihu, modernější a svěžejší. Nějak nedokážu ohodnotit lokalitu, ale dle hodnocení  9,9 na Booking.com, je místo výjimečné. Vyrazili jsme tedy prozkoumat okolí a hlavně se někam najíst. 

Tady Zdeňka ohromil most, který připomíná most v San Franciscu a jako musím uznat, že jistá podoba tam je :) Cestou na jídlo jsme Theouše vypustili na hřišťátko a po jídle jsme se procházeli uličkami, směr náš pronajatý domov. Nevím, jestli se místňáci o sobotách, v jejich místních kavárničkách, před které postavili plynové grily, scházejí běžně nebo to mělo co do činění s fotbalem a zrovna probíhajícím mistrovstvím světa.  Jak je známo, Portugalci ho hodně prožívají. Každopádně jsme další den, v neděli, díky fotbalu, neviděli Praca do Comércio - náměsti, protože z něj bylo hlavní promítací centrum.

V neděli byl plán následující: Zaparkovat pronajaté auto v obchoďáku, pěšky dojít do centra a den zakončit v největším oceanáriu Evropy. A hádejte co? Ale jo, všechno jsme zvládli, jen teda ty památky jsme nějak zazdili. Fotbal, miliarda lidí, protivnej Theouš a nějak jsme už neměli chuť. Nejvíc jsme se stejně těšili do oceanária. Hlavně muž, kterému se jinak Lisabon moc nelíbil. Ono s ním je to těžký, někdy mi přijde, že se mu nelíbí nic a dokáže mi tak zkazit náladu.  Je teda pravda, že si myslím, že to není zrovna vhodné město pro dovolenou s malými dětmi. Památky jsou roztroušené po celém městě a to centrum není takové jako jiná centra ve velkých městech. Úzké chodníky, strmé kopce a spousta lidí, to také není zrovna to, co bych s kočárkem vyhledávala! Navíc v těch úzkých, strmých uličkách jezdí jako MHD jen maličké autobusy, které sice mají místo na jeden kočárek, ale musíte se tam nějak dostat hlavními dveřmi kolem řidiče. Všechno jsme sice zvládli, ale s dítětem a ještě, jak bych to řekla, v nedobrém rozpoložení, bych vyhledávala větší komfort :) Na rozdíl od Zdeňka si ale myslím, že Lisabon bude moc hezké město (jen teda to letiště bych umístila někam na kraj), které my teď nemůžeme hodnotit, protože jsme z něj skoro nic neviděli a ani jsme přesně nevěděli kam jít, co hledat atd. Prostě jsme tentokrát úplně podcenili přípravu. Dokážu si představit, strávit v Lisabonu pár dní s mýma kámoškama. Prý je tam super noční život a myslím, že s holkama bychom si to tam dokázaly hezky užít. Takže holky příště.... :)

Ještě k tomu oceanáriu. Bylo úžasné a pokud někdo plánuje cestu do Lisabonu, určitě se tam zajděte podívat, protože to stojí za to! Je to největší oceanárium v Evropě, kde je víc jak 8tis. živočichů. Můžete tam obdivovat rejnoky, žraloky, chobotnice, mořské vydry atd. Jediné, z čeho jsem byla trochu zklamaná nebo spíše překvapená, byla reakce Theouše. Mysleli jsme, že "rybiky" se mu budou líbit víc. Normálně o ně projevuje větší zájem. Tady ho bavilo spíše utíkat. Každopádně mě a Zdeňkovi se líbilo moc a vydrželi bychom tam i celý den!

V pondělí jsme už nic zajímavého nepodnikali. Zabalili jsme se, odubytovali a jeli se nasnídat do obchoďáku, kde jsme trávily čas až do odjezdu na letiště. Zdeněk tam nakoupil drobnosti do letadla - jídlo a taky nová autíčka pro Theouše a kelímek s modelínou, na kterou ani nedošlo, protože modrý mercedes, který teď vídáte snad ve všech instastories, neboť ho nedá z ruky, mu naprosto stačil. Letadlo nám mělo letět v 19:15, ale z důvodu velkého provozu jsme museli cca 18min. čekat. Prcek chodí běžně spát mezi 19. - 21. hodinou, doufali jsme, že při zpáteční cestě bude tentokrát určitě spát! Ale zase to nevyšlo, nechtěl ani nic jíst a usnul až u přistání. Spal tak 10. min., než  jsme ho museli vzbudit. Přistáli jsme kolem půlnoci a pozdější přílet nám trochu zkomplikoval dopravu MHD. Naštěstí nám jel autobus na jinou zastávku a k autu jsme došli pěšky. Theouš už zase tvrdě spal, ale vzbudil se, když jsme ho překládali do autosedačky. Po pár minutách jízdy opět unsul. Třetí probuzení o dvacet minut později, po příjezdu před barák, už provázel hysterický a zoufalý pláč. Skoro se nedal utišit. Bylo mi ho hrozně líto, protože jsem viděla jak je unavený, jak už chce spát. Rychle jsem ho přebalila a převlékla, táta mu zatím udělal mlíčko, které ani nedopil a uložili jsme ho do své postýlky, které se určitě nemohl dočkat! Tolik k naší dovolené, na kterou jsem se hrozně moc těšila a vzhledem ke smutným okolnostem předchozích měsíců upínala všechny svoje síly, ale to jsem holt já! Navíc jsme si všichni přivezli suvenýr v podobě nachlazení, ze kterého ještě kluci nejsou úplně venku. Příště to vidím na Řecko s all-inclusive!!! :)

Doufám, že se vám článek líbil a že vás trochu pobavil. Za vaše reakce budu moc ráda. Určitě mi dejte vědět, kam se chystáte vy, případně, kde jste už byli a taky jaké jsou vaše dojmy z Portugalska.

Krásné léto!

Vaše Simka